// JavaScript Document

GUATEMALA

19.3. - 26.3. 2015

Kapitola 4. (22.3. Ne)

Panajachel


Na hostelu Black Cat v Xele ve smíšené místnosti jsme byli opět jen tři, stejná sestava jako první den při příjezdu. Ráno jsme na osmou dali snídani. Já si objednal Guatemala Típico - míchaná (klidně i normální, šlo si vybrat) vajíčka, osmažená kolečka banánu (vynikající), avokádová pomazánka, něco jako paštiková pomazánka (skoro černá), taveny sýr, zelenina a osmahnutá tmavá bagetka. Výborná snídaně.

Sbalili jsme si s Carolin věci a šli najít městský van, který nás odveze na Minerva autobusové nádraží. Vany zastavovaly o blok dál od hotelu. Stačilo minutku dvě počkat a něco se přiřítilo. Dobrým znamením jsou čekající lidé. Nastoupili jsme a za nějaký drobný Quetzal jsme jím dofrčeli na Minervu. Zde jsme chvíli tápali po chicken busu, muselo se přejít přes tržiště na druhou stranu autobusáku. Tam už bylo plno chicken busů a hned se nás snažili odchytit naháněči (kam jedeme). Carolin mířila do San Pedra (klidné městečko u Atitlánu), tak vzala shuttle van přímo prý tam (stejně prý přesedala na korbu mini trucku). Rozloučili jsme se a to byl konec našeho třídenního putování. Já jsem jel do města Panajachel (také u Atitlánu). To bylo už horší. Jak jsem později zjistil, přímý spoj tam nejede, musí se přesedat. Po trochu dohadování, kdy se o mě přetahovali dva naháněči (já jim prd rozuměl) jsem zvolil jednoho a nastoupil do jeho chicken busu.

Za chvíli mi došlo, že to přímo do Panajachel nejede, ale vzpomněl jsem si, že se musí někde přesedat. Do autobusu naštěstí nastoupil starší Američan, který jel také do Panajachelu (Pana), tak mi nabídl, že ho mám následovat při přestupech. Žije zde už spoustu let a ví, jak to tu chodí (kolik každá z jízd chicken busem stojí). Přestupovalo se určitě v Los Encuentros a Sololá a možná ještě jednou před tím. Vždy po vystoupení jsme hned nasedli na jiný chicken bus na další část cesty. Celá cesta vyšla na cca 20Q. Jelo se cca asi 2 hodiny. Po vystoupení v Panajachel mi Američan hned zamluvil tuk tuk do hotelu El Sol, který jsem měl vyhlédnutý na ubytování. El Sol je mimo centrum cca 1,5km daleko od Calle Santander (hlavní turistická ulice). V El Sol jsem si vybral dorm pokoj (společný pokoj s více postelemi) za 60Q na noc bez snídaně. V hotelu snad nikdo ubytovaný nebyl než já. V pokoji nikdo, takže jsem ho měl pro sebe. Vybavení velmi slušné, postele pěkné měkké, wifi funkční, ale pomalejší, obrovské skříňky pro uložení cenných věcí (vlezlo se tam všechno, co jsem sebou měl), teplá voda ve sprše, možnost využití kuchyně. Nechal jsem si vyprat použité oblečení, to mě vyšlo na 40Q (podle množství), druhý den jsem ho dopoledne dostal.

Vybalil jsem se a šel zpět do centra. Došel jsem tam pěšky, jako první jsem šel booknout zítřejší tandemový paraglide. Což byla asi největší lákadlo kvůli, kterému jsem jel k Atitlánu. Office byla na hlavní třídě Calle Santander zhruba v první půlce napravo v mini centru obchůdků. V Realworld Paragliding (http://realworldparagliding.jimdo.com) bylo otevřeno a tak jsem se hned domluvil s příjemnou mladou paní na možnostech. Nabídla mi let na zítra ve 12:00. Cena 90$. Dopředu jsem si tuto společnost našel a ověřil (třeba Tripadvisor). Požadují zálohu minimálně 100Q. Bylo odpoledne a já jsem měl ještě dost času stihnout návštěvu přírodního parku Reserva Natural Atitlán (http://atitlanreserva.com/). Ten je asi tak 2 km od centra Pany.

Stopnul jsem tuk tuk, že tam chci, ale nemohli jsme se nějak domluvit na ceně (říkal 50Q a to se mi zdálo hodně), ale s mou nulovou španělštinou ani pořádně smlouvat nemůžu. Nakonec jsem mu to odkýval a jel (nevěděl jsem přesně, kde ten park je). Dovezl mě k bráně a ptal se, jestli má čekat. Já jsem odmítl, protože jsem už znal cestu zpět. Tak po mě chtěl nakonec jen 20Q. Možná tedy chtěl 50Q dohromady za zpáteční. Ale i tak to bylo dost, ve městě je jednotná sazba 5Q za jakoukoli vzdálenost po městě. Park se rozprostírá na strmých svazích na břehu jezera Atitlán.

Do parku je vstupné 65Q a v rámci toho můžete projít místní džungli po udržovaných cestičkách, navštívit různé vyhlídky, motýlí rezervaci a další sportovní vyžití. Já tam šel kvůli zip liningu (ziptrek) - sjíždění na laně nad korunami stromů rezervace. Vybral jsem levnější a o něco kratší variantu (za 220Q – včetně vstupu do parku). Start byl až za hodinu, tak jsem šel na prohlídku do blízkého motýlího skleníku. V nevelké oválné budově byly k vidění stovky motýlů mnoha druhů. Určitě stojí za návštěvu.

Hodinka utekla jak nic a já šel čekat ke vstupu. Na zip lining nás nakonec šlo pět, dvě holky na delší ziptrek a americky pár se mnou na kratší. Nejprve nás navlékli do postroje, udělali instruktáž, jak se chovat na laně a jak brzdit. Víc nebylo potřeba.

První lanový sjezd musel začít samozřejmě na kopci, tak jsme se na něj asi 15 minut šplhali skrz džungli. Tato trasa je dostupná také jen po zaplacení vstupního poplatku do parku. Během výstupu jsme prošli přes několik zavěšených mostů, kolem vodopádů a byla zde také pozorovatelna opic a nějakých nosálů. Průvodci nalákali opice na banány, které jim naházeli, a zároveň jeden průvodce vydával zvuk, kterým opice přivolával. Chápan středoamerický (v angličtině Geoffroy's spider monkey) má velmi dlouhé končetiny a ocas, kterým se chytá za větve. Žije po celé Střední Americe a setkal jsem se nimi ve volné přírodě ještě jednou na Tikalu.

Došli jsme k prvnímu zavěšenému lanu a vyrazili jsme. Vždy jeden průvodce jel první a pak my. Druhý průvodce nás vždy připoutal k lanu a povolil nám start, až bylo lano volné. Levou rukou se drželo kolejnic, které jely po laně, pravá ruka byla na levé. Na rukou jsme měli klasické pracovní rukavice, kde pravá měla vyztuženou dlaň pro možnost brzdění. Lana byla natažená mezi jednotlivými svahy kopce rezervace, délka kolem 100-200m. Při jízdě byl nádherný výhled do zátoky jezera Atitlán. Projeli jsme osm tras a byli jsme dole.

Tam nás ještě čekala dobrovolná dovednostní pasáž. První část bylo prohopsat se přes jednotlivé úzké desky, druhá byla podstatně obtížnější. V cca půl metrových rozestupech byly zavěšeny klasické houpačky, po kterých se muselo přejít. Zvládl jsem to bez pádu do řeky pod námi (byli jsme stále jištění).

Nazpět z parku do Panajachelu jsem šel pěšky. Aspoň jsem se v klidu podíval na jezero Atitlán a vychutnal okolní scenérie.

Blížila se pátá hodina a cestou k hotelu jsem prošel Calle Santander. Spousta obchodů se suvenýry, cestovky, hospody, kafáče, restaurace a turisti. Omrknul jsem místní nabídku a koupil si černo-tyrkysový náramek. Dostal jsem hlad, oběd jsem vynechal, tak jsem sedl do jedné restaurace a dal si meníčko za 30Q. Jmenovalo se to Lomito a la Partilla. Vepřový holý řízek s rýží, místní čerstvou zeleninou a avokádovou omáčkou s osmahnutou bagetou. Polévka byla také, co to bylo, těžko říct. Pivko za 15Q k tomu a bylo po hladu.

Na cestě zpět k hotelu jsem našel místní "supermarket" a šel si koupit nějakou vodu, pivko v plechovce (cca 5Q) a dva banány. Před obchodem jsem sedl do tuk tuku a ten mě odvezl zase za 5Q do hotelu. Následovala sprcha, maily a plánování dalších dnů. Na další dny jsem neměl nějak přesný plán. Daná byla návštěva Tikal na severu Guatemaly a od tam zpět do Mexika. Ale měl jsem ještě den, dva mezi tím volné a tak jsem nevěděl kam dál. Rozhodl jsem se nakonec, že z Panajachelu pojedu na den do Antiguy a potom na severem do Flores (Tikal). Odjezd z Panajachelu jsem nechal otevřený na zítřejší odpoledne nebo na ráno potom podle zítřejší situace po paraglidu.


V další kapitole >>> Paragliding nad Atitlánem, Antigua