// JavaScript Document

GUATEMALA

19.3. - 26.3. 2015

Kapitola 5. (23.3. Po)

Paragliding nad Atitlánem, Antigua


Po příjemném a dlouhém spánku a dalším lenošení jsem se rozhodl, že pokud budu stíhat, tak odpoledne odjedu busem do Antiguy.

Praní bylo naštěstí hotové, takže jsem se sbalil, abych byl odpoledne ready. Odjezd na paragliding byl v poledne, ale už jsem neměl co dělat, tak jsem před desátou vyrazil "do města". Cestou jsem se chtěl pro jistotu zastavit v paragliding office, jestli je vše OK na dvanáctou. Došel jsem tam akorát na půl jedenáctou, kdy měla vyrážet první výprava. Náhodou se jim uvolnilo jedno místo, tak byli rádi, že jsem se objevil a nabídli mi, jestli nechci jet už teď. Mně to docela vyhovovalo kvůli odjezdu do Antiguy, tak jsem rád kývnul. Doplatil jsem zálohu, vzal si sebou jen foťák, peníze a mobil a vanem se během chvíle vyrazilo za město na východ do kopců obklopujících jezero.

Jelo nás pět zákazníku a šest instruktorů. Během cesty v kopci dodávka začala protestovat, došlo palivo :) Pronajmutý řidič s dodávkou to podcenil. Řidič vyskočil z auta a běžel po silnici pryč. Mi tam všichni zůstali a čekali, jestli se vrátí. Za deset minut dojel řidič tuk tukem s kanystry, nalil je do nádrže a ještě nastartovat.

Moc to nešlo, stáli jsme do kopce a nebylo se jak otočit. Takže začali jsme couvat z kopce a tím zkusit nahodit motor. To nešlo, takže jsme sjeli asi půl kilometru, kde se konečně dalo otočit. Pak to drclo na poprvé. Dojeli jsme na vzletové místo s umělou trávou na kopci, které měli přímo nachystané pro paraglidisty. Pár minut příprav, navlečení se do postroje, rychlá instruktáž.

Vzlétli jsme s mým instruktorem Mikem (z Rakouska) skoro poslední. Start proběhl hladce, rychle jsme se odlepili od země a vzlétli do výšin. Počasí bylo pro výhled do okolí velmi slušné, tak jsem se kochal okolo létajících paraglidistů a pozoroval dění na zemi pod námi. Letěli jsme několik koleček nad stejnou částí pobřeží Atitlánu. Jednou jsme vystoupili až do mraků, proletěli jimi a pak zase zpět dolů. Chvíli jsem i celý glide řídil, doprava, doleva, kolečko 360°, pak dolů, nahoru, docela mi to šlo a reagovalo to, jak jsem zamýšlel.

Let trval cca 35 minut. Přistáli jsme v ústí skoro vyschlé řeky Rio Panajachel protékající středem Panajachelu. Přistání na bobek v pohodě. Koupil jsem za 100Q fotky a videa z GoPro kamery, kterou měl instruktor na selfie tyči. Zážitek velký, je to další krásná zkušenost.

Vyzvednul jsem batoh v office, poptal se tam na cestu do Antiguy a šel zpět do hotelu. Všichni v paraglidu byli velmi ochotní, přátelští a pohodový. Dalo se s nimi mluvit anglicky, tak se tím všechno zjednodušilo a bylo bez problémů. Na hotelu jsem nahlásil odchod, zaplatil 100Q (jen za jednu noc + praní, i když jsem odcházel až kolem půl druhé po limitu check-outu). Velmi solidní jednání japonského majitele. Kdo chce klidný a levný hotel doporučuju El Sol. Vyrazil jsem tedy směr město Antigua. Rozhodl jsem se, že pojedu chicken busem, aby bylo nějaké dobrodružství. A bylo. Na ulici jsem chytil tuk tuk a chtěl jsem na autobusák, dovezl mě ale spíš jen na zastávku na kraji města, ale v podstatě to bylo jedno. Chicken bus už tam stál, ověřil jsem si, že jede do Sololá a naskočil jsem do něj.

Přede mnou ještě nastupovali dvě Američanky Elizabeth a Rachel, takže jsem opět nejel sám. Ony měly velké krosny a s nimi nemohly dovnitř, tak batohy šly vždy na střechu. Můj batoh byl velký akorát, že se vlezl do prostoru nad sedačkami, takže jsem ho měl vždy u sebe a na očích. Jelo se do Sololá za 3Q, tam rychlé vysednutí a nastoupení do dalšího chicken busu směrem Los Encuentros za 2,5Q (paradoxně mnohem delší cesta než do Sololá). Tam zase rychlý výsadek a naskočení do dalšího chicken busu na Chimaltenango za 20Q (80km). Zde zase výsadek, tentokrát přejití za roh a naskočení na finální spoj do Antiguy za 5Q. Jak to tak funguje, že chicken busy na sebe tak navazují, nechápu. Jízdní řády spíš ani neexistují, maximálně kdy se začíná a končí ten den jezdit, a jak zhruba často se jezdí. Ostatní je podle mě dílo náhody. Nechápu, ale funguje jim to. Dělají to pro vlastní zisk, aby nabrali, co nejvíc lidí. Při cestování chicken busem jsem nikdy nemusel čekat na odjezd nebo přesedání víc než několik málo minut (výjimka při cestě z hranic v HueHue do Xely, kdy to byla půlhodina). Během cesty jsem trochu pokecal s Elizabeth. Tradiční otázky, kde a jak bydlíme, čím se živíme apod. O Česku nevěděla vůbec nic, Rachel chce jet do Prahy. Elizabeth byla z Kalifornie z menšího městečka na sever od San Francisca, název jsem nezachytil (měla na mě moc americký přízvuk), pracuje jako servírka a pochází odněkud z Oregonu. V Panajachel byla na pár dní odpočívat po předchozí třítýdenní práci dobrovolnice někde poblíž. Do Antiguy jela taky na skok, a že za 2 dny odlétá domů. V chicken busu jela asi poprvé, tak z toho byla trochu vyděšená, hlavně ze stylu přesedání. To je opravdu zábava a jízda, sotva člověka vyhodí z jednoho chicken busu, hned je u něj naháněč z druhého chicken busu, který vás táhne k jeho (dopředu už tuší, že jedeme jeho směrem) a všechno rychle, rychle. Krosny bere holkám ze zad a během sekundy jsou na střeše, během další sekundy sedíme v autobuse. Pak se stejně ještě pár minut čeká, ale nastoupit se musí rychleji než, je výměna pneumatik ve Formuli 1 :) Za tři hodiny jsme byli na autobusovém nádraží v Antigue. Rachel tam už byla, takže věděla, kterým směrem do centra, tak jsem šel kousek s nimi. Od Carolin jsem dostal tip na hostel Yellow House, tak když jsem se trošku zorientoval na mapě a v reálu, šel jsem přímo tam. Bylo to si 10 minut chůze z nádraží. Dalších 10 minut trvalo na hlavní náměstí Antiguy. V hostelu už bylo v dormu plno, tak jsem vzal za 80Q jedno postelový privat. Žádný zázrak, odpovídalo to ceně. Na jednu noc pohoda. Měl jsem totiž v plánu jít zítra prohlédnout město a pak odjet chicken busem do Guatemala City (Guate), abych chytil noční spoj na sever Guatemaly do Flores. Ubytoval jsem se a šel ještě obejít centrum a sehnat něco na jídlo a pití. Prošel jsem náměstí, okolní ulice plné obchodů a zašel na tržnici u autobusového nádraží. Ve městě moc pouličních stánků s jídlem překvapivě nebylo, skoro žádný. U trhu už to bylo lepší, ale v jiných městech jsem jich našel vždy mnohem víc. Prošel jsem tržnici, ve které jsem téměř zabloudil. Tržnice hodně velká, rozdělená na venkovní a vnitřní část, čehož si normálně nejde moc všimnout. Když jsem zabloudil ze zadní venkovní části trhu do vnitřní, vůbec jsem nevěděl, kde jsem. Uvnitř to byl teprve trh. Venku určen pro turisty, uvnitř pro místní. Bylo tam opět úplně vše a v ohromném množství. By mě zajímalo jestli tu zeleninu, ovoce, maso a další všechno prodají nebo to tam "hnije" několik dní. Z tržnice jsem se nakonec dostal strategii jít pořád rovno nebo za denním světlem. Cestou po tržnici jsem si dal sýrový hambáč v místní pálivější úpravě za 13Q a fantu na to za 5Q. Obojí ušlo. Až při opuštění tržnice jsem narazil na uliční stánek s hot dogy. Říkám si nebudu jíst normální hotdog, jenže není jídlo jako jídlo v různých zemích. Vždy je dobré si dát nějaký jejich tradiční pokrm, ale i řekněme mezinárodní jídla mohou velmi překvapit svým složením, chutí a množstvím. U stánku byla fronta, což je vždy dobré znamení. Chvíli jsem pozoroval ultra rychlou práci přípravy celého hotdogu a jen jsem zíral, jak mu to jde od ruky, a jak vypadá výsledek. To si musím dát v plné palbě s přísadami. Odkýval jsem, že chci všechno i pálivé (trochu se divil) a za 8Q! jsem dostal výsledek. Vypadalo to famózně.

Rychle jsem šel na hostel, že si ho sním v klidu tam. Byl to nejlepší hotdog, který jsem, kdy jedl. Je spíš urážka tomu říkat hotdog :) Paráda! Večer na pokoji jsem opět dělal maily, net a hlavně přípravu plánu cestování na další dny dopředu, tak abych se v čas dostal do Mexika a stihl tam vše, co jsem chtěl. Šel jsem spát až kolem půlnoci.


V další kapitole >>> Antigua, Guatemala City