// JavaScript Document

MALAJSIE

23.1. - 16.2. 2016

Kapitola 4. (26.1. Út)

Kota Kinabalu


Dnes se přesouvám z KL do Kota Kinabalu na Borneu. Let jsem si zabookoval ještě doma na 10:20 z KLIA2 se společnosti Air Asia za 164MYR. Ráno jsem kolem čtvrt na osm vstal, udělal check-out a šel rovnou na KL Sentral na KLIA Express jedoucí na letiště. Lístek jsem měl od včera koupený online, ale jen na KLIA. Já musel na KLIA2, což je druhé menší letiště hned vedle jedničky. Z tohoto létají hlavně Air Asia do okolních ASEAN států a měst. Takže jsem z Expressu na KLIA o půl deváté vystoupil a dokoupil si za 2MYR lístek na KLIA 2. Na další KLIA Express spoj jsem čekal cca 15 minut. Dvouminutová cesta a byl jsem tam. Na letišti jsem se snažil udělat check-in na kiosku, ale nahlásilo to nějakou chybu, tak jsem boarding pass nedostal, šel jsem tak na klasický check-in, kde jsem stejně odbavoval batoh. Fronty dlouhé, ale stíhal jsem to akorát. Bylo po deváté hodině. Po odbavení jsem šel na další pokus s bankomatem. Tentokrát jiná společnost, Master Card zase nic. VISA šla, vybral jsem denní limit 1500MYR. Hurá ;).

Přišel jsem na gate J5 a posnídal koláčky, které jsem si koupil ještě v Istanbulu v supermarketu. Byly pořád čerstvé. A to už začalo nastupování do letadla. Nezvykle brzo ve srovnání s tureckými zkušenostmi. Let byl plný tak ze 75 procent. Seděl jsem u okénka 24F. Nikdo se tentokrát vedle mě neroztahoval. Během letu žádné občerstvení, let trval něco málo přes dvě hodiny, během kterých jsem se zabavil čtením travel guide KK a psaním deníku.

Po přistání v 12:40 standardní procedury, pasovka, batoh a ven. Během letu jsem řešil, jak se dopravím z letiště do centra. To je tak na dvě hodiny chůze. Na letišti jsou dva samostatné terminály na opačných koncích letiště. Z každého jedou normální busy na jižní autobusák a pak se musí jet městským autobusem do centra. Za mě to ale vyřešili na letišti. Hned u východu byl stánek se soukromou bus dopravou až do centra za 5MYR. Nebylo co řešit. Do pěti minut jsme vyjeli a za 10-15 minut jsem vystoupil na druhé zastávce v centru. Na kiosku mi předtím řekli (podle mé polohy hotelu) na kolikáté zastávce mám vystoupit.

Po vystoupení jsem zapnul off-line mapu (používám vynikající aplikaci maps.me) a za chvíli jsem pěšky došel do mého hotelu. Ještě doma jsem si na pět dní zabookoval hostel Good View Lodge. Vynikající poloha v centru, 200Kč na noc ve smíšeném pokoji. Hostel se nacházel v uličce mezi dvěma domy se spoustou obchodů. Vchod byla brána a zamčená, tak jsem podle pokynů zvonil, ale nic. Tak tam byly telefonní čísla. Zkusil jsem první, odpojené. Druhé už fungovalo, řekl jsem, že stojím dole, jestli mi může otevřít. Na dálku bránu otevřel a já zamířil do třetího patra. Ještěže jsem si koupil malajskou SIM kartu, jinak by mě hovor z české SIM stal víc jako ubytování :) Hostel je nově zařízený, moc pěkné prostředí. Je tu několik společných i samostatných pokojů a společenská místnost ve stylu domácího obýváku. Provozovatel tam občas přespává :).

Bylo kolem druhé odpoledne a já se z hostelu vydal na průzkum okolí. Venku standardních 32°C. Nejdřív jsem se ale šel zastavit do Scuba-Junkie shopu vyřídit potápění a další program. Shop byl dva bloky daleko, sídlí ve spodním patře obchoďáku Wisma Sabah. V okolí je spousta dalších potápěčských shopů a cestovních agentur. Jen si vybrat. Já už měl zabookované potápění na tři dny přes internet z domu se zaplacenou zálohou. Tak jsem doplatil zbytek a ještě si na další dny zařídil raftování na řece a potom třídenní pobyt u řeky Kinabatangan. Pěkně jsem vyplnil volné dny, které mám před tím, než pojedu na ostrov Mabul. Ceny – 850MYR potápění 3dny/9ponorů, raft na den 260MYR, řeka 440MYR. Platil jsem bez problémů vše kartou. Tentokrát Master Card přes platební terminál nezklamal. Při platbě kartou si tu skoro všude berou přirážku 3% k celkové ceně. Po vyřízení jsem šel prohlédnout okolí. Kota Kinabalu je hlavním městem oblasti Sabah rozprostírajícího se na severu Bornea. Samotné centrum, kde se něco děje, je docela malé. Dá se projít pěkně pěšky. Ve městě je minimum památek. Mimo centrum jsou nějaké křesťanské kostely a muslimské mešity, jinak nic extra zajímavého. Je to město pro zábavu.

Potápění, výlety do okolí, rafty, džungle, noční party apod. Proto tu nechybí mraky obchodů, moderních nákupních center, hotelů všech hvězdiček a hlavně restaurací. Opět všeho druhu od nóbl, přes KFC, mekáče až po klasická bistra a pouliční stánky všech kuchyní okolních států a Malajsie. Hlady tu člověk určitě neumře. V průběhu dne se nabídka otevřených obchodů a jídelen docela mění. Není všude pořád otevřeno. Někde jen do večera, jinde zase od večera. Takže je potřeba projít město dvakrát, ráno/odpo a večer/v noci. Prošel jsem Gaya Street - čínská čtvrť, kde se v neděli konají vyhlášené trhy. Je to takové baťůžkářské centrum se spoustou hotelů a bister.

Zamířil jsem potom na opačnou stranu centra k nábřeží. Tam jsem objevil velký místní trh. Autentické místní trhy miluju. Člověk tam zjistí o té zemi spoustu věcí. Jací lidé tam jsou, co se prodává, pěstuje, chová, jí, kolik to stojí. Tento trh byl pěkně organizovaně rozdělený do uliček a částí, kde se vždy prodávala jen např. zelenina, ovoce, maso, mořské produkty nebo část s bistry, kde jsou stoly a přímo se tu vaří. Moc pěkné, nadchlo mě to.

Více v galerii a videu... O kousek blíže po nábřeží k centru je druhý trh. Noční trh (Night Market), který ožívá se západem slunce. Tento je menší a jsou zde jen bistra, do kterých se chodí na večeře. U stolů bylo vždy velmi slušně plno. Půjdu tam zítra vyzkoušet, na co zrovna budu mít chuť. Dnes už jsem měl večeři pořešenou, stavil jsem se v jednom místním bistru na Gaya street, kde jsem si dal rýži s kuřecím masem na thajský způsob a džus k tomu za 15MYR. Jak jsem seděl v tom bistru, měl jsem výhled ven a všiml jsem si nápisu Baťa. Bylo to klasické baťácké logo, v obchodě prodávali boty, různé módní doplňky, kabelky apod.

Ještě jsem se stavil v obchoďáku pro místní, kde měli ve spodním patře snad úplně všechno, jídlo, oblečení, boty, elektro, drogerie. Potřeboval jsem koupit tlapky a taky rozdvojku a prodlužku na elektřinu. V pokoji na hostelu je jen jedna zásuvka a zrovna ne u mé postele. Já se svou výbavou musím každý den dobíjet. Boty za 10MYR, roztrojka za 9MYR, prodlužka 3m za 20MYR. Roztrojku jsem potom využil i na dalších místech v Malajsii. Prodlužka umřela na Mabulu :( Byla už noc a já si šel sednout na molo a pozorovat okolní ruch. Scházejí se tu mladí i staří, často si donesou vlastní jídlo a pití a baví se v hloučcích. Bylo zde příjemně, napsal jsem pár mailů kamarádům a kolegům a šel zpět do hostelu.

Do něj jsem se už bez problémů dostal, brána se otevírá na číselný kód klávesnicí. Na hostelu jsem si sbalil baťůžek na zítřejší první potápění a kolem půlnoci se odebral do říše snů...


Během mé cesty do KL jsem potkal pár z Bratislavy. Všiml jsem si jich už v autobusu 200E cestou na letiště v Budapešti. Navzájem jsme se neustále potkávali až do mého odletu do KK. V Istanbulu na letišti jsem je oslovil, jestli jim to taky uletělo, a že jo. Letí do KL. Pak jsme jeli společně do hotelu Marriott, pak zase zpět na let z Istanbulu (to nás jelo 6 v shuttle busu a jen češi nebo slováci). Pak jsme se zase potkali na letišti v KL. Potom další den v Kuala Lumpur v KLIA Expressu na KLIA 2. Měli podobný program jako já. Letí do Tawau a pak se přesouvají na Mabul. Já tam pojedu 4.2. Vždycky jsme pokecali, co nového, jaké máme plány a vyměnili zkušenosti s bankomaty :)


V další kapitole >>> Kota Kinabalu - potápění 1


VIDEO