// JavaScript Document

MALAJSIE

23.1. - 16.2. 2016

Kapitola 18. (9.2. Út)

Cameron Highlands - Tanah Rata


Dnes v byl v plánu přesun do oblasti Cameron Highlands.

Chtěl jsem jet ranním busem kolem 8:00. Věděl je podle internetu, že busy jezdí z terminálu Pudaraya. Jel jsem tři zastávky LRT, kde jsem na Masjid Jamek vystoupil a zbytek došel. Na terminálu, ale bylo mrtvo. Nikde nikdo, bylo to podezřelé, zeptal jsem se v jedné z mála otevřených okýnek na lístky a babča mě poslala na jiný autobusák. Já ji prd rozuměl, co řekla za malajský název, tak mě řekla, ať jdu dolů na informace. Tam nikdo nebyl, ale naštěstí jsem si všiml rollupu s informaci, že autobusák byl od 1. listopadu 2015 přesunut na jiné modernější místo ve městě. To se na internetu nedočtete. Název nového nádraží jsem už tedy znal a našel si ho na mapě. Bylo to dost daleko, ale jelo tam LRT přímo z terminálu. Za dvacet minut jsem tam byl, kousek po deváté. Autobusák opravdu nový, koncipovány jako letiště. Spousta ticket counteru, koupil jsem nejbližší lístek do Cameron Highlands (není třeba specifikovat město) za 35MYR a šel na odjezdovou gate 14. Autobus vyjížděl v 9:30.

Autobus paráda, sedačky obrovské, místa až moc. Sedačky byly vždy 1+2 v jedné řadě. Autobus plný, ale moc lidí se do něj díky tomu nevejde. Cesta trvala kolem pěti hodin, vzdálenost kolem 220km. Zastavovalo se minimálně s jednou delší přestávkou na záchod. Cestou jsem přemýšlel, ve kterém městě zakotvím. Buď Tanah Rata nebo 5km vzdálený Brinchang. Okolo Brinchangu je toho víc, ale nakonec jsem zůstal v Tanah Rata. Je to malé městečko, s centrem kolem hlavní silnice. Neměl jsem žádné ubytování, na booking.com byly jen super drahé nabídky. Po chvíli v Tanah Rata jsem už tušil proč. Zkusil jsem obejít pár menších hostelů a všude plno, až u pátého Twin Pines jsem měl štěstí a měli jeden pokoj pro jednoho volný. Za 30MYR levný, ale kvalita nic moc. Chvíli jsem přemýšlel a vzal jsem to. Ještě, že nejsem náročný :) Pokoj byl tak 1,5x3,5m, postel, umyvadlo, skříňka, okno, kterému chyběla jedna skleněná tabulka, takže táhlo. Zacpal jsem to závěsem. Ale postel čistá, záchod a sprchy společné na chodbě. Ve sprše jen studená voda. Normálně mi to nevadí, ale tady jsou teploty večer jen kolem 17 °C. Vzal jsem dvě noci. Bylo kolem třetí, tak jsem chtěl využít zbývajícího času, než se setmí a vyrazil jsem ke dvou okolním vodopádům. Zdejší turistické mapy jsou tragické. Nejsou v měřítku a není z nich poznat, co a jak je daleko. Naštěstí mám offline mapy, ve kterých jsem si vždy cíl našel a šel podle nich. První vodopád se jmenoval Robinson Waterfall a nachází se nějaký ten kilometr za městem. Cesta k němu podle mapy jednoduchá, také kolem řeky. Část cesty byla ve městě, druhá část v džungli. Cesta byla jednoduchá nenáročná po relativně rovné cestičce. K vodopádů jsem došel, ale byl vidět spíše z vrchu z protější části a ještě ne úplně celý. Pokračoval jsem kousek dál a přemýšlel, jestli budu pokračovat po trailu 9. Už bylo ale pozdě a v lese se začalo stmívat a ochlazovat, tak jsem to zavrhl a šel stejnou cestou zpět do města.

Druhý vodopád Parit Fall je z města kousek blíže. Dá se tam dojít buď po silnici vedoucí na Brinchang nebo cestičkou v lese, která začíná u hotelu a atletického hřiště. Cesta na pár minut. Blízkost vodopádů městu ho více zkomercializovala, jsou zde vybudované altánky, místo pro pikniky. Samotný vodopád je nic moc. Malý a hlavně spousta bordelu od lidí kolem a ve vodě. Hnusný pohled.

Bordel je všeobecně všude. Místní nemají vybudovaný zvyk pro čistotu a vše, co se jim nehodí, tak na ulici vyhodí pod sebe na zem. Ráno fungují uklízecí čety, ale to spíše jen ve městech. V přírodě to nikoho nezajímá. Ve městech jsou daná různá pravidla toho, co se zde může dělat a nesmí. Například na zastávkách nic neodhazovat, nekouřit, nejíst, nepít, nežvýkat a nedej bože házet žvýkačky na zem. Pokuty až 500MYR. To funguje zejména v Kuala Lumpur. S kouřením se nepárají ještě víc. Za kouření na zakázaných místech někde hrozí pokuta 10000MYR nebo 2 roky vězení. Na turistických místech se nedá říct, že by znečištění způsobovali zahraniční turisté, spíš podle mě místní turisté. Od vodopádů jsem se vrátil do města a zašel jsem k indovi na večeři.

Obešel jsem hlavní ulici s restauracemi a různými obchody se vším možným, co je potřeba. Jak se večer setmělo, docela se pocitově ochladilo. Bylo kolem 16°, 17°C, ale mně zvyklému na 24° a víc už bylo zima. Oblékl jsem tričko a svetr na to a ještě to nebylo úplně ono :) Večer komáři létali, ale nebylo to nějak tragické. V hotelu bylo plno a spousta čechů. Za 2 noci jsem si všiml 8, jen v Twin Pines. V hotelu byl ubytován i český pár, který jsem potkal druhý den na řece Kinabatangan. Nechal jsem si vyprat nějaké věci a poptal se na varianty dopravy do 5km vzdáleného Brinchangu. Měl jsem totiž zítra v plánu trek na stejnojmennou horu Brinchang a další okolní zajímavá místa jako Mossy Forest, čajové plantáže nebo motýlí farmu...


V další kapitole >>> 19. Cameron Highlands - trek na Brinchang, Mossy Forest, čajové plantáže (10.2.)