// JavaScript Document

MALAJSIE

23.1. - 16.2. 2016

Kapitola 23. (14.2. Ne)

Kuala Lumpur - ptačí ZOO, Petronas Towers


Detailnější poznávání Kuala Lumpur jsem měl naplánované na první dny po příjezdu do Malajsie, ale situace se vyvinula jinak a já musel změnit plány. Nechal jsem si na něj den a půl před odletem. Stejně se vždy pro jistotu snažím být den předem ve městě před finálním odletem ze země.

Ráno jsem ještě v Georgetownu vyrazil pěšky zpět na ferry, nečekal jsem dlouho a už jsem se plavil do Butterworthu. Auta žádná, lidí také jen pár. Došel jsem po čtvrť na devět na autobusák a šel si koupit lístek. Lístky se kupují od soukromých dopravců, pro které pracuji naháněči a snaží se toho prodat, co nejvíc. Společností hodně, a težko si mezi nimi vybrat ty kvalitnější a spolehlivější. V podstatě jsem lístky kupoval na slepo. Když se zeptáte, jestli je to rychlý bus, tak odkývou, že jen jedna zastávka. To naštěstí tak bylo, ale zapomněl jsem se bohužel zeptat na kvalitu autobusu. Jezdí zde totiž běžně 2+2 busy a tzv. VIP busy 2+1 sedačky. A to už jsem se nezeptal na typ a jel jsem samozřejmě méně pohodlným 2+2. Dalo se, ale místa ve srovnání s 2+1 o poznání méně (jako v našich busech, ale trošku víc místa pro nohy v Malajsii). Nakonec to šlo, vedle mě si nikdo nesednul, tak jsem se nemusel s nikým mačkat. Autobus měl jet podle prodavačky lístků v devět hodin. Vyjel až v 9:45. Čekalo se, až se asi zaplní víc autobus.

Cesta do KL v pohodě, vystoupil jsem na KL Sentral, což se mi hodilo. Hotel jsem měl totiž opět poblíž. Tentokrát opět jiný, protože s předchozími jsem nebyl spokojený. Na potřetí to vyšlo a už to stálo za investované peníze. Na poslední noc jsem chtěl mít pokoj pro sebe, abych se mohl v klidu dát dohromady a sbalit se na zpáteční cestu domů. Ještě mi vyhovovalo, že hotel poskytuje úschovnu zavazadel, tak jsem mohl udělat checkout, nechat tam batoh a jít ještě do města a večer si ho před odjezdem vyzvednout. Hotel se jmenoval My Place@Sentral 2. Je to asi dvě stě metrů od KL Sentral, poblíž restaurace řetězce White Coffee. Kde vařili "pouliční" jídla za rozumné ceny a ještě k tomu se dalo dát dobrou kávu k tomu. Ubytoval jsem se a vyrazil do města na odpolední prohlídku. Už bylo kolem třetí odpoledne, takže čas se krátil. Vydal jsem se do parku Lake Gardens, což je takové rozlehlé zelené místo uprostřed KL. Chvilku jsem řešil, jak se tam dostat, ale nakonec jsem tam došel z hotelu pěšky. Na mapě to vypadalo opět daleko, ale spíš jsem se bál o to, jestli se tam dá pěšky dojít. V KL jsou velké mnohaproudé silnice, ale jak jsem zjistil, většinou kolem vedou i chodníky. Šel jsem kolem starého vlakového nádraží k Masjid Negara (hlavní mešita). Moderně postavena velká mešita. Neočekávejte klasické polokoule, ale ostré tvary. Nic moc. Pokračoval jsem dál, už v parku kolem planetária a dál k ptačímu parku. Vstupné je tam 50MYR. Vynechal jsem a šel dál k orchidejovému parku. Vstup zdarma, ale čekal jsem víc květin. Jako kdyby nebyla sezóna. Dál jsem šel k motýlímu parku. Vstup 28MYR, to už šlo, tak jsem se šel podívat. V podobném ale o trochu větším areálu jako v Brinchangu bylo dost vedro a vlhkost maximální. Pěkné, stalo to za to.

Nakonec jsem se rozhodl vrátit k ptačímu parku a jít se tam podívat. Podle jejich slov je to největší ptačí otevřený park na světě. Byla to taková ZOO zaměřená pouze na ptáky. Po vstupu všude kolem vás chodily a létaly méně nebezpečné druhy ptáků, které jsem vůbec neznal. Až na pávi, kterých tu bylo desítky. Celý park byl koncipován jako jedna obrovská voliéra, takže žádný pták nemohl uletět a mohl se pohybovat kolem lidi. Někteří ptáci už byli tak zvyklí, že se lidí vůbec nebáli a procházeli kolem nich, jakoby se nechumelilo. To se mi líbilo. Park byl rozdělen do několika částí, jednak tematicky, ale asi i kvůli tomu, aby volné druhy byly rovnoměrně rozprostřeni po celém parku. Samozřejmě zde byly i klece pro druhy ptáků, které není možné volně vypustit. Velmi zajímavý byli hornbillové, které jsem si zde mohl prohlédnout pěkně zblízka, když jsem je viděl ve volné přírodě u řeky Kinabatangan. Nakonec jsem byl rád, že jsem do parku šel. Jak už je u atrakcí a parků zvykem. Návštěvník musí při východu chtě nechtě projít obchodem se suvenýry :(

Na osmou večer jsem měl dopředu koupený lístek na prohlídku můstku a vyhlídkového patra v Petronas Towers. Tak jsem z parku pomalu šel přes Merdeka Sq. na Masjid Jamek, kde jsem prošel bazar a pak jsem odjel LRT na KLCC. Ještě jsem dnes nic pořádného nejedl, tak jsem se zastavil na jednom z šesti pater Suia KLCC obchoďáku na večeři. Byly zde opět běžná bistra, takže výběr jako na ulici jen za nepatrně vyšší ceny (ale jen jednotky MYR). Dal jsem Nasi Lemak s kuřecím sweat and sour masem za 10MYR.

Osmá se přiblížila a já šel na concourse level Petronas Towers čekat na vstup na prohlídku. Předtím jsem se ještě za světla zastavil na další selfie s věžemi, tentokrát ale z druhé hlavní strany. Předtím jsem byl vždy na straně od parku. Na concourse level se člověk dostane po vstupu do hlavní středové lobby tak, že půjde buď úplně doleva nebo doprava a zatočí za roh, kde jsou jezdící schody dolu. Cena na prohlídku nebyla malá, ale toto je malá povinnost v KL (85MYR). Rozdělili nás do skupin podle barev přívěsku, aby mohly skupiny rychle svolávat a posílat pryč a jinam. Samozřejmě jsem při mém štěstí vyfasoval skupinu, kde víc jak polovina byla uřvaných Číňanů. Ostatní běloši z nich taky moc radost neměli. Dole jsme dostali úvodní instruktáž a info od "holografické" projekce a pak nás zavezli do patra 46, kde je vstup na známý můstek mezi dvěma věžáky. Samotný můstek není na pevno připevněn k žádné budově. Můstek má vůli cca 25cm na každé straně, kvůli pohybu možnému budov. Jak je proměnlivé počasí v Malajsii jsem se mohl přesvědčit na prohlídce. Když jsme vyjeli na můstek, tak venku byla docela průtrž. Lilo jak z hrnce. Bohužel kvůli tomu bylo už tak díky tmě prd vidět. Bohužel, ale nedá se nic dělat. Na můstku nás nechali běhat cca 10 minut. Já se chytře vzdálil od Číňanů na vzdálenější stranu můstku, kam se jim nepodařilo dojít. Dali to jen do půlky. Tak byl od nich klid a nezavazeli v záběrech. Proč se nedostali za půlku, radši ani nebudu popisovat, protože by vypadalo, že jsem proti nim až moc zaujatý (stejně jsem;)).

Dál jsme výtahem v budově č. 2 pokračovali do patra 83, kde jen přestoupili do jiného výtahu, který nás dovezl do vyhlídkové patra 86. Zde jsme byli asi 20 minut. Déšť trochu ustal, ale na oknech byly stále kapky. Na vyhlídkovém patře se šlo podívat 360° z věže kolem, byly zde i dalekohledy. Součástí patra byli i modely věží okolních věžáků v KL, nějaká ta videoprojekce apod. Místa bylo pro všechny dost, vždy jsme se nějak u oken prostřídali. Zážitek pěkný, jak už jsem napsal, tak trochu povinnost.

Po prohlídce jsem byl už hodně unavený a tak jsem to vzal LRT na KL Sentral a pak přes White Coffee do hotelu, abych si odpočinul na poslední odjezdový den, ve kterém rozhodne zahálet nebudu....


V další kapitole >>> 24. Kuala Lumpur - Batu Caves, Menara Tower, zpáteční cesta (15.2., 16.2.)