// JavaScript Document

MALAJSIE

23.1. - 16.2. 2016

Kapitola 24. (15.2., 16.2. Po, Út)

Kuala Lumpur - Batu Caves, Menara Tower, zpáteční cesta


Poslední den v Malajsii. Dnes ve 23:25 odlétám z KLIA spojem přes Istanbul do Budapeště. Mám tedy ještě celý den volný na prohlídku KL.

Po včerejšku jsem byl dost unavený, tak jsem moc nespěchal se vstáváním. Vymotal jsem se na checkout až kolem půl jedenácté. Batoh jsem nechal v úschovně na hotelu (zdarma) a šel jsem na KL Sentral. Na dnes byla v plánu návštěva blízkých Batu Caves a odpoledne KL Menara Tower. Batu Caves jsou jeskynní komplex na okraji samotného KL. Dá se tam ale pěkně dojet z KL Sentral KTM spojem (v podstatě vlak) na konečnou stejnojmennou stanici za 2,6MYR. Cesta cca na půl hodiny. Vlak jezdí každou půl hodinu z obou zastávek. Před odjezdem jsem dal na KL Sentral ještě oběd (placaté nudle s tmavou kari omáčkou a kuřecími kousky) kolem 12MYR. Na Batu Caves jsem chtěl jet při příjezdu do Malajsie, kdy zrovna vrcholil svátek Thaipusan, kdy se v Batu schází až na milion věřících a oslavují zde svůj zřejmě nejdůležitější svátek. Dost dobře nechápu, jak by se sem tolik lidi dostalo. Prostory před i v jeskyních tolik lidi nepojmou. Nyní zde tolik lidí po obědě nebylo, bylo to v pohodě. Jeskyně objevil v druhé půlce devatenáctého století anglický kolonizátor a od té doby slouží hinduistům jako svatostánek. Takže žádná dlouhá historie. Do hlavní volně dostupné jeskyně se musí vystoupat po 272 schodech, na kterých se člověk trochu zapotí. Cestou ho budou doprovázet makakové dlouhoocasý a snažit se mu sebrat cokoli jde. Pozor na ně, jsou to svině. Rozhodně nekrmit a nepřibližovat se, viz. případ Jessici, ze Sepiloku. Samotná jeskyně je hodně vysoká a působivý ohromné. V zadní části se jde znovu do pár schodů do prostoru, kde se strop jeskyně propadl a vytvořil propast. Je zde vybudovaný malý skromný chrám. Toť vše.

Na zpáteční cestě po hlavních schodech doporučuji zvážit návštěvu nezávislých Dark Caves. Je to klasická prohlídka jeskynního systému, tak jako u nás např. v Moravském krasu. Prohlídka je dlouhá cca 420m do hloubky jeskyně a pak stejnou cestou zpět. Prohlídka zabere s průvodcem ve skupině cca 45 min. Toho času stála 35MYR a většina jde podle průvodce na výzkum a chod těchto jeskyní. Nejsou prý nikým financování. Jeskyně hodně utrpěli v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy byly volně přístupné a návštěvníky byly poničené (nápisy na stěnách apod.). V jeskyních je na čtvrt milionu netopýrů, kteří produkují hovínka, kterým se říká guano a používalo se dřív jako účíné hnojivo. Díky tomu byly jeskyně dříve těženy a tím také poničeny. Krápníků se člověk tady moc nedočká (pár ano), ale jeskyně jsou zajímavé svou velikostí s vysokými stropy a faunou. Průvodce se pochlubil, že podle Batu pojmenovali vědecky pavouka (v angličtině trapdoor spider) a jednoho červa žijícího ve vodě, protékající do jeskyní. Viděli jsme nějaké cvrčky a dost velké stonožky. Žijí tu i hadi, kteří loví netopýry. Had dokáže po skále vyšplhat, plazit až nahoru k netopýrům. Posledního hada prý viděli na prohlídce před 4 měsíci. Kdo má rád jeskyně a trochu se o to zajímá, určitě povinné. Batu jsem prohlédl a jel zpět do KL.

Z KL Sentral jsem jel na zastávku Dang Wangi, kde jsem podle mapy našel trail v minidžungli uprostřed města vedoucí k Menara Tower, což byl můj cíl. Vstup na trail byl docela schovaný a vypadalo to tu dost opuštěně. Prošel jsem trail, bamboo walk, canopy walk a došel jsem k zamčené bráně, kterou bych se dostal k věži. Vracet se mi nechtělo, naštěstí jsem nahoře za brankou někoho uviděl a zavolal na něj. Ten zavolal hlídače, který mi po chvíli, kdy hledal klíče od zámku na brance, přišel otevřít. Asi to tu už dlouho nefunguje, ale pustil mě a nic neříkal. Za brankou jsem v podstatě vyšel u zakladů věže Menara Tower. Co tady? Menara Tower není tak vysoká jako Petronas Towers, ale stojí na kopci, takže její vyhlídková terasa je zhruba ve stejně výšce jako vyhlídkové patro Petronas Towers. Za poměrně vysoké vstupné 105MYR (na jejich webu lze najít 10% kupón, stačí ukázat stažený v mobilu) vás pustí na otevřenou prohlídkovou terasu (open deck), takže jste na čerstvém vzduchu bez okem před sebou. Je možné se pohybovat po celém obvodu a vychutnat si celý KL a okolní místa. Mají tu také cca za 85MYR observation deck, kde jste za skly a níž. Do něj je možné se dostat i z open decku (v ceně). Výhled pěkný na všechno strany, viditelnost velmi slušná. Na jedné straně bylo vidět, že se ženou v dálce mraky a s nimi určitě déšť, ale vypadalo, že to je hodně daleko. Než jsem sjel během pár minut dolů do lobby věže, už byl venku liják. Měl jsem štěstí, tentokrát jsem se tomu na vyhlídce vyhnul. Pobyt na obou vyhlídkových decích není nějak časové omezený. Open deck se zavírá po dobu deště.

Déšť po pár minutách přestal a já se vydal oficiální příjezdovou silnici zpět k hotelu. Ptal jsem se taxikáře, jestli mě vezme na blízké LRT, ale to se mu nechtělo, že je to moc blízko, tak jsem zase pochodoval, nakonec jsem došel na LRT Pasar Seni pěšky. Cestou jsem koupil na tržnicích pár suvenýrů domů. Bylo po sedmé večer, když jsem se stavil na mé poslední večeři ve White Coffee. Placaté nudle s kuřecím masem, listem salátů, kouskem bramboru a tofu.

Vyzvedl jsem batoh a šel jsem na KL Sentral na KLIA Express na letiště. Na letišti jsem byl s bezpečným předstihem a tak jsem se chtěl někde vysprchovat, ale nebylo kde. Dvakrát jsem se ptal a odkázali mě na lounge leteckých společnosti, ale do nich se člověk s economy letenkou běžně nedostane. Tak jsem se aspoň opláchnul na záchodě a šel se odbavit. Letadlo do Istanbulu bylo téměř plné, jen minimum míst prázdných. Levný noční spoj, využívaný cestovateli. Seděl jsem v prostřední řadě na pravém kraji. Tentokrát žádné problémy se spolusedícími nebyly. Letělo se deset a půl hodiny, z nichž jsem asi sedm v prospal (polospánkem, s hudbou).

V Istanbulu se po přistání v půl páté pomalu začalo rozednívat. Navazující spoj do Budapeště odlétal v 7:20, takže nějaká hodinka čekání, ale ubíhalo to rychle. Do Budapeště zabral let dvě hodiny. V těchto menších letadlech Boeing 737-900 je víc místa pro nohy než např. v běžném dálkovém Airbusu A330. Se sotva vždy nacpu pod sedačku. Batoh v Budapešti dorazil v pořádku a se vším obsahem, a tak jsem se mohl vypravit na zpáteční cestu vlakem do Brna.

Tímto skončilo mé více než třítýdenní nezapomenutelné putování po Malajsii...