// JavaScript Document

MEXIKO

14.3. - 3.4. 2015

Kapitola 2. (15.3. Ne)

Teotihuacán, Mexico City


V noci v hotelu Mina se mi moc dobře nespalo, tak jako vždy první noci na cestách. Vstal jsem dřív, než jsem měl naplánováno, ale ranní přípravy se nějak protáhly a vyrážel jsem nakonec později, než jsem měl v plánu. Odevzdal jsem na recepci klíč a vyšel do ulic Mexico City. V noci jsem slyšel, že pršelo a ráno bylo všude mokro a docela zima 10°C.

Došel jsem na první vchod do metra (zastávka Hidalgo) a to bylo zavřené, tak jsem šel k druhému a tam také. Ale už tam postávali lidé, tak mi bylo jasné, že se bude brzy otevírat. Bylo také už před sedmou. V neděli se otevírá o hodinu později…

Plán na neděli byl takový, že pojedu na vykopávky Teotihuacán a ve zbývajícím čase se podívat na Zócalo a okolí. Na Teotihuacán se dostanete z autobusového nádraží Terminal Central del Norte (jedno ze 4 hlavních - podle světových stran). Na nádraží jede i metro, takže jsem ho s radostí využil, musel jsem ale přesedat na La Raza, kde je několik set metrový přechod mezi linkami metra. Šel jsem ho včera jednou a dnes čtyřikrát. Na tomto přechodu mají na zdech udělanou výstavu vývoje vesmíru, země a člověka. Takže v průběhu tunelu jsou zajímavé informační tabule a člověk se nenudí. Kousek tunelu je dokonce ve tmě a na stropu jsou UV namalovaná souhvězdí na noční obloze. Nutno říct, že o bezpečí se v metru starají dost, protože na tomto průchodu byly rozmístěny policejní složky každých dvacet metrů. Měly ve výstroji přilby i obranné štíty.

Zpět k mé cestě na Teotihuacán. Dojel jsem na nádraží a koupil si dopředu lístek do mého zítřejšího cílového města Oaxaca. Pak jsem dal hlavní batoh do úschovny (30 pesos za uschování - úschoven je tam víc, funguji 24/7; ceny podle velikosti batohu - já mel středně větší) a šel si koupit lístek na "pyramidy".

Tento název se používá ve spojení s Teotihuacánem, aby se rozlišilo stejnojmenné město a vykopávky u něj. Lístek jsem dostal rovnou otevřený zpáteční za 80 pesos. Autobusy tam jezdí každou chvíli, mě to jelo za deset minut cca v 8:20 (na takové památky je obecně lepší jezdit, co nejdříve to jde, nejlépe na otvíračku - většinou v osm ráno). Autobus velmi dobrý, lepší jak u nás běžné linkové, cesta trvala 40 minut, vzdálenost cca 50 km.

Vsuvka - Mexico City (Mexičani říkají a používají pouze název Mexico) leží v nadmořské výšce cca 2200 metru (proto taky ta zima), Teotihuacán je ve výšce 2280m.

Autobus nás vyhodil na vstupu 1, zaplatil jsem vstupné 64 pesos (od ledna o pár pesos zdražili) a šel jsem do areálu. Měl jsem bohužel při návštěvě Teotihuacánu smůlu v tom, že to vyšlo na neděli. A v neděli to mají domorodci zadarmo. A co udělá Čech, pardon domorodec, když je něco zadarmo… jde samozřejmě tam. Takže tam bylo lidí, jak s*aček.

Co dělat, prošel jsem si všechny památky, vystoupil jsem na všechno důležité, kam se dalo. Na výstup na pyramidu Slunce (třetí velikostně na světě) se čekala slušná fronta. Celá anabáze s touto pyramidou vyšla na dvě hodiny. Já jsem stál frontu, která se táhla kolem celé spodní 220m dlouhé straně a v podstatě fronta byla až nahoru na špičku a dále zase na sestupu dolů.

Když jsem byl na vrcholku, všiml jsem si, že fronta už je v půlce další strany pyramidy. Bohužel to byla dnes masovka, v pondělí bych tam asi byl skoro sám :( V neděli tedy na Teotihuacán nejezdit, radši si udělejte výlet po městě a na pyramidy jindy. U mě to z časového důvodu jinak nešlo. Mám toho naplánovaného dost jiného a času málo :)

Prohlídka mi zabrala cca 5 hodin v pohodovém tempu. Vyšel jsem na vstup 3, viděl podobný autobus, který mě sem přivezl, ukázal jsem řidiči svou zpáteční jízdenku a že si mám tedy nastoupit :) Za hodinu (jelo to zpět přes město Teotihuacán) jsem byl zpět na Terminal Central del Norte autobusovém nádraží.

Batoh jsem nechal ještě v úschovně a jel jsem metrem do centra na Zócalo (obecný název v Mexiku pro náměstí v centru).

Tam jsem vyběhl na velké náměstí, v jehož středu je obrovský sloup, na němž vlaje ještě větší statní vlajka. Na náměstí nejsou žádní stánkaři, neprodává se na něm nic. Až na jedno jídlo, které nevím, jak se jmenuje. Koupil jsem si to za 20 pesos. Byla to tvrdá placka, dvě dlaně velká, tmavozelené barvy a na něm salsa, nějaký salát, chilli a místní sýr. No mně to tedy nechutnalo. Hlavně proto, že tam byla nějaká přísada, asi nějaká "tráva", která mi byla chuťově odporná. Dal jsem půlku, druhou jsem dal žebrákovi, na kterého jsem narazil (byl rád), když jsem hledal koš (žádné na náměstí a v okolí nebyly). Ty mimochodem se v Mexiku moc nevedou.

Co se hodí za zmínku, je sundávání té obrovské vlajky na náměstí. Podobá se to jako u nás střídání stráží na Hradě, ale tady ve větším měřítku a jednou za den před setměním. Tentokrát to bylo po páté hodině.

Směrem z náměstí na Terminal Central del Norte jsem to vzal pěšky na zastávku metra Hidalgo. Vedla tam jedna dlouhá ulice (Av Francisco I. Madero), která byla plná lidí a různých obchodů. Dal jsem si cestou vanilkovou zmrzlinu s jahodovou polevou. Tož dobrá byla. Snažil jsem si cestou na nádraží koupit místní SIM kartu (předplacenka Telcel). Skoro nadlidský úkol, ale až v metru jsem sehnal, měli jen standardní velikost (mini SIM). Stála 100 pesos s nějakým mini kreditem, zbytek jsem si koupil kredit klasicky přes kód na zakoupené dobíjecí kartě. Za 320 pesos 2GB dat na měsíc. Telefonovat a SMS neplánuji. Podařilo se mi ji rozjet a jsem online. Skoro všude ve městech je minimálně 3G síť (někde už i LTE). Telefon s daty se na cesty hodí, zvlášť u mého stylu cestování, kdy dost věcí plánuji až průběžně.

Kartu mám, dojel jsem na nádraží, vyzvedl batoh z úschovny a čekal jsem na odjezd autobusu do Oaxacy. Jelo to v 22:30 se společností ADO (v podstatě největší a hlavní autobusová firma v Mexiku), první třída (zdaleka ne ta nejvyšší - cca až třetí).

Bezpečnost až na prvním místě. Než jsem se dostal do autobusu, tak osobní věci projeli rentgenem, já prošel rámem, ještě mě prohmatali před a za rámem, potom ještě jednou příručním detektorem kovu a prohmatání znovu, prohledání příručního zavazadla a byl jsem v autobuse. Kam se hrabe Heathrow :) Autobus velmi moderní, typ autobusů Student Agency, ale ještě o level lepší. Místo na nohy úplně v pohodě, šlo je s trochou snahy natáhnout pod sedadlo (mám 190cm). Seděl jsem u okna (při koupi lístku se dá povinně vybrat volné sedadlo, ale stejně to bylo k ničemu, protože se jelo celou noc).

Cesta měla trvat cca 7 hodin, ano v Mexiku je to všude daleko (zítra bude ještě hůř), stihlo se to za šest a půl hodiny.

V pět ráno jsem byl na ADO nádraží v Oaxace. Normálně v dopravních prostředcích neusnu, ale dnes jsem to zalomil po náročném dni po půlhodině (ani jsem nedopsal deník) a prospal jsem většinu cesty. Ideální to nebylo, ale řekl bych, že jsem se pocitově vyspal lépe než den před tím v hotelu.


V další kapitole >>> Oaxaca, Monte Albán