// JavaScript Document

SICÍLIE

17.9. - 28.9. 2016

Kapitola 2. (19.9. Po)

Mocné Syrakúsy


Auto jsme si zamluvili už předem (a také řádně pojistili proti všemu, co lze, což se do Itálie silně doporučuje), a tak si jej jdeme zvesela vyzvednout. Opel Corsa je sice o dost menší auto, než na jaké jsme uvyklí, ale určitě bude stačit. Jo tak problém číslo jedna, auto nemá parkovací kameru. No ještě že bude řídit můj muž a ne já (a tedy nejen řídit, ale hlavně parkovat). Problém číslo dvě, funguje pouze (italské) rádio. Žádná jiná hudba se nám nedaří spustit, takže to bude týden italských hitů. Nakonec zjišťujeme, že bychom ještě rádi dali cokoliv za italské hity, ale v italském éteru se především co? Především mluví a mluví a mluví….a to je i na mě, která italsky rozumí, opravdu moc. Občas to tedy zapneme, abychom to zase otrávení po chvilce vypnuli. A třetí a skutečný problém je, že nám utíká tlak v zadním kole. Nakonec s tím cestou z Etny musíme do servisu.

Ale nejdříve vyrážíme do historického klenotu plného spousty antických památek – Syrakús. Město bylo v roce 2005 zapsáno na seznam památek UNESCO a rozhodně právem. Část města se nachází na ostrově Ortigia, kde většinu času zakotvíme i my. Auto necháváme na pevnině, trochu nejistí, jak je to tady s parkováním, ale prostě to riskneme a po krátkém výletu do přístavu (a zase návratu do auta pro zapomenutou GoPro kameru) se noříme do historických uliček a zákoutí. Mezi nejznámější a nejvíce dechberoucí památky patří antický Duomo di Siracusa, který byl později přestavěn na křesťanskou baziliku a nyní jej zdobí barokní průčelí. Protože Duomo (neboli Dóm) má ve své blízkosti historickou zástavbu, v podstatě se na vás „vyloupne“, až když stojíte téměř u něj. A je to opravdu krásná podívaná.

Uličkami jsme se pak vydali přes Fonte Aretusa směrem ke Castello Maniace. Fonte Aretusa je zajímavá historická stavba na nábřeží. Slovo Fonte by sice zavádělo k představě fontány či pramenu, ale jedná se o jakýsi antický bazén zanořený hluboko pod úrovní nábřeží, s pitnou vodou, sladkovodní florou i faunou. Vedle koi kaprů toto místo obývají také kachny, husy a páv.

S Castellem Maniace jsme měli štěstí, protože otvíral ve 14 h a my tam zrovna došli za 10 min 14h (nějak nás otvírací doba nenapadla zjišťovat dopředu). Castello je rozsáhlý komplex v úplném výběžku ostrova Ortigia a stojí za návštěvu. Málo turistů, krásné výhledy, krásná stavba, prostě není co vytknout.

Cestou zpět k autu jsme ale už myšlenkami u zítřejšího výstupu na Etnu, a protože nás čeká ještě nějaký ten přejezd a také si chceme před cestou trochu odpočinout rozhodujeme se, že zbytek krás tohoto města si necháme na příště (ale ještě nevynecháme překrásnou fontanu di Artemide).

Cestou se ještě při západu slunce stihneme vykoupat v Agnone Bagni. Překvapivě jsme koncem září a navečer na pláži úplně sami. Zato ve vodě sami nejsme, plave tam jedna (!) medúza a ačkoliv si nás vůbec nevšímá, mně to koupaní přeci jen trochu zkazí (jsem princezna, no).

Večer už za tmy dorážíme do Villa Dorata (za vesničkou Ragalna) a ještě večer přemlouvám muže, že se sem vrátíme i po zítřejším výstupu na Etnu. Začínám tušit, že to nebude žádná prča a že náš původní plán, pak nasednout do auta a jet směr trajekt na Lipari by byl neschůdný. A navíc se mi tady moc líbí.


V další kapitole >>> Etna


VIDEO