// JavaScript Document

SICÍLIE

17.9. - 28.9. 2016

Kapitola 7. (24.9. So)

Stromboli - Dlouhá pauza od vulkánů


Brzy ráno opouštíme naše ubytování a míříme na malý ostrůvek Stromboli (12,2 km2). Bohužel v našem ubytování zůstává moje peněženka s pár (tisíci) českých korun a také kartou zaměstnance University Karlovy. Zjišťujeme to dost pozdě, ale majitel ubytování se dušuje, že vše pošle na moji adresu. Nestane se tak ani po několika urgencích z mé strany. Následně mi majitel přestane telefon brát, takže dodnes nemám ani peněženku, ani peníze a ani onu kartu. Takže ubytování Il Velietro Blue na Liparech nemůžu po této zkušenosti nikomu doporučit.

Na celém ostrůvku jsou pouze 2 města (vísky) a počet stálých obyvatel je něco okolo 400. V podstatě se jedná pouze o vulkán vystupující z moře. A zase tady máme jedno pojmenování. Stromboli je totiž stéle činná sopka se strombolským typem vulkanické erupce. Což v překladu znamená, že chrlí lávu každých cca 20 – 40 min. Paráda. A protože tento jev je nejlépe pozorovatelný v noci, zaměřují se místní turistické agentury na noční výšlapy. I my máme jeden v plánu, ale náš domácí (využíváme poprvé couchsurfingu) nám nabízí výstup s ním a jeho kamarádem. Pochopíme, že takto chodí k vrcholu často a ačkoliv jeho kamarád není certifikovaným průvodcem (a tudíž nahoru oficiálně nesmí nikoho vodit a zároveň ani jemu samotnému není vstup nad hranici 400 m n.m. povolen, stejně tak jako ostatním „smrtelníkům“ bez oficiálního a drahého doprovodu – nařízení starosty města Lipari) v oblasti se dobře vyzná a budeme v nejlepších rukou. Trochu znejistíme, když nám vysvětlí, že půjdeme severozápadní cestou, o které se v průvodcích píše, že je po erupci v roce 2003 neschůdná a nebezpečná, ale prý je to už opravené a cajk. Trochu se tedy odpoledne poflakuje po okolí a odpočíváme před výstupem.

. Ten začínáme pozdě odpoledne a ještě za světla se dostáváme k Sciara del Fuoco, svahům pod krátery, které jsou místem dopadu horké lávy (a podle toho také vypadají). Podél tohoto mrtvého a horkého svahu stoupáme jako kamzíci vzhůru. Rychle se setmí, takže používáme čelovky a náš průvodce nás ujišťuje, že výstup za tmy je lepší, protože cesta není tak úplně cajk (?) a tedy je lepší nevidět dolů (aha).

Cestou zahlédneme několik krásných a poměrně mohutných erupcí. Bohužel když se dostaneme k vrcholu, sestoupí neproniknutelná mlha tvořená z velké části prachovými částicemi a vše zahalí. Ještě než se tak stane, zahlédneme občas na protější straně vrcholu široký zástup světel – čelovek oficiálních skupin. Za chvíli se za námi vynoří další „tajná“ skupinka, což se ukáže jako syn našeho vůdce a jeho pár kamarádů. Syn je na rozdíl od otce oficiálním průvodcem, který už během dnešního večera vystoupal oficiální cestou na vrchol, ale protože z té oficiální strany byla mlha ještě horší a nebylo nic vidět, sebral pár nadšenců a vzali to cestou za námi. Nakonec ale musíme pro nepříznivé podmínky z vrcholu ustoupit a na další erupce čekáme na svahu.

Když jsme nabaženi a máme dostatek fotografického materiálu, zahájíme někdy okolo druhé ranní sestup. Po té kamzičí stezce je to samozřejmě neschůdné, takže to bereme někudy (fakt není moc vidět) přes lávové pole. A tady se rozhodně hodí ty návleky na boty proti lávě. Drobné (a ostré) kousky lávy jsou úplně všude, ujíždí pod nohama, a co chvíli vás strhávají, abyste se za chvilku bolestivě zastavili o nějaký výrazně větší kus lávy či skály. V lepším případě. V horším se zastavíte o někoho jiného, kterého ale tímto pro změnu vyšlete do údolí. A zmínila jsem, že s námi jde celou dobu pes? Po hodině sestupu toho začínám mít právě dost a ty návleky už taky nějak nefungují. Nakonec se po nějaké době (na hodinky už ani nevidím) dostáváme do města a do obydlí Maria. Bohužel vody je na ostrově málo a musí se šetřit, takže sbohem představo teplé sprchy a hurá na kutě.


V další kapitole >>> Taormina, Castiglione di Sicilia


VIDEO